Portrét

Dneska jsem se rozhodl, že zkusím vyfotit nějaké portrétovky, protože focení různých kuchyňských spotřebičů a doplňků bytu už mě moc nebaví. Přemluvil jsem proto Petru, jestli bych jí mohl fotit a ona nakonec souhlasila. No, řeknu vám, portréty pro mě nejsou žádný med, zjistil jsem, že neumím pořádně pracovat s nasvětlením. Nakonec jsem přece jen něco vyfotil a zda se mi to povedlo či nikoliv posuďte prosím vy....

Čas na kávu...

Od Vánoc máme doma nový kávovar. Dlouho jsem nic nefotil, neboť pořád nemůžu moc chodit, ale to víte, už mě "svrbějí" ruce. A tak jsem dneska nafotil mou každodenní přípravu pressa.

Hrnek je ještě před použitím potřeba nahřát. Nenahřívá se ovšem do nějakých extrémních teplot. Tento krok lze klidně i vynechat.

Vše je připraveno. Můžeme začít ....

Tak tomuhle procesu ve Svěrákově filmu Tatínek říkali dojení. Velice rychle jsem si tento výraz osvojil. Takže, už DOJÍ!!!

Tak, a vše je hotovo. Dobrou chuť...

Eradicate the barriers...

Už čtrnáct dnů chodím o berlích a zdá se, že takhle budu chodit asi ještě měsíc. No, řeknu vám, není to žádný med. Nejhorší na tom je, že když si chci něco vzít, tak nemůžu, neboť mám v každé ruce berle. Ale i to se dá časem vychytat. Mrzí mě ale neohleduplnost některých lidí, jako například v pátek, když jsem jel na rehabilitaci a při nástupu do autobusu jsem byl bez milosti doslova sražen starší paní, která taky nastupovala. Ovšem já takhle nebudu chodit věčně, ale jsou mezi námi i lidé, kteří to štěstí nemají. Neotáčejme se k nim zády...

Jsem doma...

Včera jsem se vrátil z nemocnice. Byl jsem tam skoro týden. Dělali mi plastiku kolenního křížového vazu. No co Vám budu říkat, měl jsem z toho strach, ale snad všechno dobře dopadlo, po operaci jsem neměl žádné komplikace, akorát jsem si dneska všimnul, že mám nějak nateklý kotník, ale to asi tak má být. V nemocnici to bylo celkem v klidu, až na to ranní vstávání a měření teploty okolo 5:30 no a pak, když už jsem zase málem usnul, tak přišla ženská vytírat podlahu. Pak už se tam spát nedalo, neboť pokoj byl celý "provoněný" savem. No snad brzy příjde jaro a já budu už zase skákat přes kaluže...

A dost!

Už to déle nevydržím, tohle byla opravdu poslední kapka a má trpělivost přetekla. Nejsem žádný špičkový fotograf, já sám vím, že je třeba na sobě ještě pořádně pracovat, ale snažím se. Své fotky publikuji na fotografovani.cz . Co mě ale pořádně vytáčí jsou kýče jako například tento. No a dneska už toho bylo příliš. Při pohledu na tuto galerii to ve mě začalo vřít, ale stále jsem se ještě ovládal, při pohledu na hodnocení těchto "fotek" jsem už bouchl. Tohle má přece s fotografií pramálo společné. Ale možná tomu jenom nerozumím...

Co mi v hlavě leželo...

Zjistil jsem , že můj deník navštěvuje jen hrstka lidí. Sleduji návštěvy pomocí toplistu.cz, no a že bych patřil mezi rekordmanyv počtu návštěv, se zrovna říci nedá. Někdy mám dokonce pět návštěv za den (a jsem za ně velice rád). Obvykle se najdou pouze dva odvážlivci, kteří sem zavítají.

Přepadají mě proto myšlenky, jestli se na blogování nemám vykašlat, že to dělám vlastně pro nikoho. Ale pak si vzpomenu na ty dva "pravidelné" čtěnáře a řeknu si, že bych je možná zklamal, kdyby zde nic nenašli. Proto si budu blogovat krásně dál. A Vám, kteří právě dočítáte tento článek blábolů děkuji za to, že jste si našli chvilku a navštívili tento můj deník. Doufám, že přijdete zase...

Nedělní...

Kulturní vložka...

Včera jsem se díval na Ulici (já se dívam jen občas, vážně) no a v jedné kanceláři jim tam visely pěkné fotky. Při jednom záběru jsem si všiml jména fotografa. Jmenuje se Christian Coigny. Chcete-li nahlédnout do jeho světa, tak račte vstoupit. Vřele doporučuju.

Mimochodem...

Nedávno jsem se bavil se známým o fotografování. On fotí klasicky, analogově. Má nějakého zenita. No a on mi tvrdil, že fotit digitálně není žádné umění. To on si totiž musí s foťákem pohrát, nastavit clonu, čas atd... a s digitálem se prý jen zamíří a cvakne, prostě "point-and-shoot". Když jsem se my snažil vštípit, že i já musím manuálně nastovovat clonu a čas, řekl, že ono už to není ono, to on si to krásně nastaví na objektivu, zatímco já si zmáčknu "nějaký" čudlík a je to. Další věc, která mě dostala, byla jeho chvála vlastních fotek. Dobrá, moc jsem jich neviděl, ale myslím si, že tento můj kamarád toho příliš neví o kompozici, zlatém řezu a dalších věcech, pro fotografa nezbytných. Možná, že kdyby trochu věděl, už by své fotky hodnotil jinak. To můj jiný kamarád, Marwin, ten o focení ví celkem dost. A vlastně většinu rad mi dává hlavně on. No a Marwin, si myslí, že fotit neumí (Marwe, nebuď na sebe tak tvrdý:-)) Nuže posuďte sami. Myslíte si totéž co Marwin? Já rozhodně ne.

Mimochodem...Cílem nebylo nikoho urazit, či zpochybňovat jeho tvrzení.

Sportu Zdar...

O víkendu jsem se byl podívat na florbal. V Ostravě se totiž hrál pohár mistrů evropských zemí. Je jasné, že v tomhle sportu jasně kralují severské země. Tenhle sport, který jsem doposud znal jen z telocviků na ZŠ a SŠ se mi opravdu začíná hodně líbit. Florbal je sportem velice rychlým a plným zvratů. V hale bylo i mnoho fanoušků, kteří neváhali cestu ze Švýcar či Švědska, jen aby podpořili své týmy. Fotky jsou z finálového zápasu.

Sportu zdar a florbalu zvláště...:-)

Do nového roku z reportáže trochu...

Tak nám začal zase další rok. Ten minulý byl pro mě celkem zlomový, přičichnul jsem totiž k vůni z fotografické kuchyně a zůstal jsem jí omámen. Doufám, že už napořád...

A je to tady...

Tak jako každý rok jsme doma vytáhli baňky a chystali se ozdobit strom. Ale ještě předtím, než barevné koule splní své každoroční poslaní jsem je poprosil, aby mi stály modelem:-)

Reality dream show...

...reality show, která tě sleduje. Motto, jenž známe asi všichni. A dnes v noci jsem se přesvědčil o tom, že jsem "fenoménem" reality-show celkem ovlivněn.

Zdál se mi totiž zajímavý sen. Byl jsem účastníkem zmiňované šarády, ale bylo to opravdu zvláštní, protože jsem tam s ostatními účastníky nebydlel ve vile, ale v telocvičně. Sen měl ještě jednu zvláštnost. "Hrál" jsem v něm dvojroli. V roli č. 1 jsem to nebyl já. Vypadal jsem úplně jinak a jinak jsem taky přemýšlel. Prostě úplně cizí člověk. V roli č. 2 jsem už účinkoval já. Ale popořadě...

Byl jsem do tělocvičny vpuštěn v průběhu soutěže. Došlo k tomu tak, že můj bohatý(škoda, že to byl jen sen:-)) tatík mi to prostě zařídil. Seznámil jsem se s ostatními soutěžícími a lehl si na žiněnku. Uběhly zhruba dva dny a ja tam pořád ležel a s nikým ani moc nekomunikoval. Byl jsem pořád ve stresu a neustále jsem čučel do těch kamer, které tam byly opravdu všude. Po nějaké době jsem zkusil otevřít dvěře a ony šly bez problému otevřít. Vyšel jsem ven a pobíhal chodbách televize. Bohužel jsem věděl, že když mě někdo spatří, moje účinkování v soutěži skončí.

Šel jsem vždy jen do kuchyňky, ve které jsem se najedl. Potom jsem se zase vrátil do tělocvičny a tvářil jsem se, jako by se nic nedělo. Tak se to opakovalo nějakou dobu. Vždy mi to prošlo a to mě nenechalo klidným. Produkce si toho musí všimnout, napadlo mne, vždyť jsou všude kamery. Ale nic se nedělo. A nadešlo zúčtování.....

V tomto momentu se můj sen přelil do zmiňované druhé role. Do mne...

V průběhu reality-show k nám poslali nového soutěžícího. Po chvíli jsem poznali syna jednoho z největších sponzorů celé soutěže. Z nikým se moc nebavil a po pár dnech jsem si uvědomil, že vždy, když máme plnit úkol, za který bylo většinou jídlo, zmizel. A tak to šlo pořád. Mělo nadejít zúčotvání a já jsem dostal strach, že půjdu právě já, protože jsem byl celkem nevýrazný tip. Naštvalo mě, že to tomu snobskému parchantovi tak prochází a tušil jsem, že to celé nejspíš vyhraje...

V tomto momentu jsem přestal sen prožívat jako děj, nýbrž jako sled myšlenkových toků, které mi běhaly v hlavě. Byl to vztek, nervozita, ale hlavně neústálý stres z kamer, které mě sledovali při každém pohybu.

Pak mě probudil zvonek budíku.

Bohudík.

Volání do nebes...

Zajímavé... Včera jsem se odhodlával napsat o tom, že přesto že začal prosinec, venku to vypadá jako na jaře. Svítící slunce, obleva, no prostě začátek jara. Ale čas mi nakonec nedovolil dokončit článek. Myšlenka byla stále v mé hlavě a já jsem v duchu klel, protože představa Vánoc na blátě není podle mého gusta. Zničeho nic začalo pršet. No skvělé, napadlo mě, škoda, že za počasí nemůžu nikomu vynadat. Tak jsem aspoň v duchu volal své stížnosti do "nebes".

Za pár chvil se déšť proměnil v sníh a něžilo a sněžilo...

Odpoledne jsem jel na hokej. Čekal jsem na Karla před barákem a pořád hustě sněžilo. Cestou do Vitkovic jsme jeli snad třicítkou, neboť sníh úplně ohromil dopravu. Karel říkal, že v rádiu hlásili, že má sněžit celou noc. A opravdu. Dneska ráno jsem se probudil a venku byla jednotná vrstva nového sněhu. Samozřejmě pořád hustě sněžilo. Až teď kolem deváté si dali tam "nahoře" pauzičku, protože přestalo sypat.

No, snad tem sníh vydrží a my budem prožívat krásné a bílé Vánoce...

Makrální abstrakce...part II.

Měl jsem dlouhou chvíli... Začal jsem běhat po bytě a hledat, co bych mohl vyfotit. Nakonec jsem volil tento experiment.

Tak to mi hlava nebere...

Dneska jsem si na serveru Novinky.cz přečetl článek o tom, jak dva 17-ti letí mladíci, kteří jsou vyznavači nějakého kultu vikingů, pobodali staršího studenta. Mělo jít o napodobení náboženského obětního rituálu. Útočníci si vše nahrávali na videokameru. Všichni tři chodí na jedno plzeňské gymnázium.

Tak tohle se mi snad zdá, jde o špatný vtip, napadlo mě po přečtení článku, ale opak je pravdou, jde o tvrdou realitu dnešní doby. Zdá se, že v této době lidský život nemá žádnou cenu.

Začal jsem uvažovat o trestu, který by byl roven jejich činu. Zavřít do basy? Nebo psychiatrické lečebny? Nevím, jsem ovšem zvědav, jak celý tento případ dopadne.

Každopádně se půjdu poohlédnou po cenách slzných plynů, pro případ, že by si mě někdo vybral jako obětního beránka.

Zima oknem shlédnutá...

Včera jsem ráno vstal asi okolo osmé hodiny a nestačil jsem se divit. Venku byla několikacentimetrová vrstva nového sněhu.

Dneska jsem se odhodlal, že vyzkouším fotit sníh, protože fotím teprve od května a tudíž jsem zimu ani sníh fotit ani nemohl. Jelikož se mému línemu já nechtělo vytáhnout paty z domu, snímal jenom z okna. Zde jsou mé první zimní záběry "oknem" shlédnuté.

Darts...

Včera jsem si koupil elektronické šipky. Tak a teď se všichni hospodští šipkaři těšte... Více fotek najdete na BifoChi webu.

Ostrava (bílo)černá...

Ostravo Ostravo město mezi městy hořké moje štěstí Ostravo Ostravo černá hvězdo nad hlavou

Pámbů rozdal jiným městům všecku krásu parníky na řekách a dámy všité do atlasu

Ostravo Ostravo černá hvězdo nad hlavou

Ostravo Ostravo kde jsem oči nechal když jsem k tobě spěchal Ostravo Ostravo černá hvězdo nad hlavou

Ať mě moje nohy nesly kam mě nesly ptáci na obloze jenom jednu cestu kreslí Ostravo Ostravo srdce rudé zpečetěný osude

(Jaromír Nohavica)