Killing me softly...

V poslední době dostávám celkem drsné rány osudu. Nedávno jsem se s Marwem přel o tom, zda nějaký osud existuje. Jestli je všechno předem dané. Marwin si myslí, že ano. Já mu oponuju. Jak tedy můžu dostávat rány osudu? Začínám pochybovat. Jen co se mi "opravila" pravá noha, zranil jsem si levou. Zrovna v době, kdy se mi rýsuje celkem solidní místo v jedné solidní firmě. A co když opravdu existuje kniha života a takhle to má být...?

A piš!!

Makro

V poslední době se mi začíná hodně líbit makrofotografie. A hlavně makra, které už lehce hraničí s abstrakcí. No, někde jsem slyšel, že fotograf by měl hledát žánr, který ho baví nejvíc a já jsem ho možná teď našel. Však fotit kvítka není zase tak špatné:-)

No uvidím...

V poslední době mám pocit, že mi to focení vůbec nejde. Z žádnou fotkou nejsem spokojený a taky hodnocení na fotografických serverech je teď trochu pod očekávání. Možná je to jenom takový klid před bouří a v budoucnu ze mě vypadnou nějaké úchvatné fotky. A nebo to znamená, že mám na nějaký čas odložit foťák a nabírat novou "fotosílu". No uvidím....

Řepka olejka

Noční Svinov...

Panoramka...

A zase ta Sára...

Sára se teď dostává do "kousacího " období. Co vidí, to pohryže. A je jí jedno jestli je to noha od ratanového stolu nebo noha vaše vlastní. Občas hryže i kamení, což ji musíme rychle vyndat z tlamy. Ale opravdu nejraději má ponožky. Dokonce si je dokáže vytáhnout z boty. No a já ji pak musím nahánět po celé zahradě. Na druhou stranu...aspoň si při tom mém "paběhu" trochu protáhnu ten můj nový kolenní vaz:-)

Máme psa

Od včerejška máme nového psa. Je to šestitýdenní štěňátko rotvajlera. Je to fenka a jmenuje se Sára. Není to ale čistokrevný rotvajler, protože její matka byla pěkná záletnice. Takže nikdo neví jaké jaké rasy byl Sářin otec. No, uvidíme co z ní vyroste:-)

Zrcadlovky

Střechofka...

After work?

Nedávno nám hrabali listí za barákem, a jak jsem tak vykoukl z okna, spatřil jsem tuto situaci. Neváhal jsem vzít foťák a vše zdokumentovat. Řeknu vám, byla to pro mě pěkná dávka adrenalinu, však znáte ty východní kmeny...

Vzpomínková...

Nedávno jsem z kamarádem vzpomínali, jak jsme si jako malí haranti hráli na hřisti před barákem. Lítali jsme po něm pořád, v zimě s hokejkama, no a na jaře a v létě za kopačákem. Teďka si na hřišti hraje jen málokdo...

Taky domy u nás na "paťaku" (V. obvod ostravské části Poruba) dostávají nové kabáty. To jsme onehda taky vzpomínali, že všechny věžáky byly stejně šedé a ten, kde nebyl zdejší měl problém se zde orientovat.

No a tohle je náš "paťak". Promiňte za foto, jestli se vám nelíbí, já jsem jen tak experimentoval:-)

Glamour...

V poslední době mě začalo bavit focení portrétů. Zjistil jsem, že to je opravdu velice těžké. O tom jsem zde vlastně už psal. První fotku jsem publikoval na www.fotoaparat.cz. Ovšem hodnocení bylo mizerné. Nejvíce mi vytýkali stíny v obličeji. To mě "nakoplo" a já jsem se o na první pohled podobný portrét pokusil opět. Ale už bez stínů. No a výsledek vidíte pod článkem. Byl bych rád za vaše názory ohledně těchto portrétů. Proto vzhůru do vzkazovníku a jen do mě:-)

Schíza

Dneska jsem se dostal do nějaké schízy, či co. Naštvaly mě určité věci a pak sled situací stupňoval depresivní pocit....Inu, není každý den posvícení.

Ach jo....

Už mi ty moje berle lezou na nervy. A já vám zase lezu na nervy, protože o nich pořád pišu, co. Ale dneska si budu stěžovat naposledy.

Jak jsem zmínil, mám pořád berle, za což nejsem moc rád. Navíc v tuto dobu, kdy začalo pořádné jaro. Moje první "fotografické"jaro. (Začal jsem fotit v červnu 2005).

Proto pořád fotím doma. Marwin mi onehda řekl, že do svých fotek mám vložit více citu a duše. Tak jsem se o to pokusil na těchto bodlácích. Taky jsem se na nich učil používat foťák na plně manuální nastavení. A výsledek? Posuďte sami...

Portrét

Dneska jsem se rozhodl, že zkusím vyfotit nějaké portrétovky, protože focení různých kuchyňských spotřebičů a doplňků bytu už mě moc nebaví. Přemluvil jsem proto Petru, jestli bych jí mohl fotit a ona nakonec souhlasila. No, řeknu vám, portréty pro mě nejsou žádný med, zjistil jsem, že neumím pořádně pracovat s nasvětlením. Nakonec jsem přece jen něco vyfotil a zda se mi to povedlo či nikoliv posuďte prosím vy....

Čas na kávu...

Od Vánoc máme doma nový kávovar. Dlouho jsem nic nefotil, neboť pořád nemůžu moc chodit, ale to víte, už mě "svrbějí" ruce. A tak jsem dneska nafotil mou každodenní přípravu pressa.

Hrnek je ještě před použitím potřeba nahřát. Nenahřívá se ovšem do nějakých extrémních teplot. Tento krok lze klidně i vynechat.

Vše je připraveno. Můžeme začít ....

Tak tomuhle procesu ve Svěrákově filmu Tatínek říkali dojení. Velice rychle jsem si tento výraz osvojil. Takže, už DOJÍ!!!

Tak, a vše je hotovo. Dobrou chuť...

Eradicate the barriers...

Už čtrnáct dnů chodím o berlích a zdá se, že takhle budu chodit asi ještě měsíc. No, řeknu vám, není to žádný med. Nejhorší na tom je, že když si chci něco vzít, tak nemůžu, neboť mám v každé ruce berle. Ale i to se dá časem vychytat. Mrzí mě ale neohleduplnost některých lidí, jako například v pátek, když jsem jel na rehabilitaci a při nástupu do autobusu jsem byl bez milosti doslova sražen starší paní, která taky nastupovala. Ovšem já takhle nebudu chodit věčně, ale jsou mezi námi i lidé, kteří to štěstí nemají. Neotáčejme se k nim zády...

Jsem doma...

Včera jsem se vrátil z nemocnice. Byl jsem tam skoro týden. Dělali mi plastiku kolenního křížového vazu. No co Vám budu říkat, měl jsem z toho strach, ale snad všechno dobře dopadlo, po operaci jsem neměl žádné komplikace, akorát jsem si dneska všimnul, že mám nějak nateklý kotník, ale to asi tak má být. V nemocnici to bylo celkem v klidu, až na to ranní vstávání a měření teploty okolo 5:30 no a pak, když už jsem zase málem usnul, tak přišla ženská vytírat podlahu. Pak už se tam spát nedalo, neboť pokoj byl celý "provoněný" savem. No snad brzy příjde jaro a já budu už zase skákat přes kaluže...