A je to tady...

Tak jako každý rok jsme doma vytáhli baňky a chystali se ozdobit strom. Ale ještě předtím, než barevné koule splní své každoroční poslaní jsem je poprosil, aby mi stály modelem:-)

Reality dream show...

...reality show, která tě sleduje. Motto, jenž známe asi všichni. A dnes v noci jsem se přesvědčil o tom, že jsem "fenoménem" reality-show celkem ovlivněn.

Zdál se mi totiž zajímavý sen. Byl jsem účastníkem zmiňované šarády, ale bylo to opravdu zvláštní, protože jsem tam s ostatními účastníky nebydlel ve vile, ale v telocvičně. Sen měl ještě jednu zvláštnost. "Hrál" jsem v něm dvojroli. V roli č. 1 jsem to nebyl já. Vypadal jsem úplně jinak a jinak jsem taky přemýšlel. Prostě úplně cizí člověk. V roli č. 2 jsem už účinkoval já. Ale popořadě...

Byl jsem do tělocvičny vpuštěn v průběhu soutěže. Došlo k tomu tak, že můj bohatý(škoda, že to byl jen sen:-)) tatík mi to prostě zařídil. Seznámil jsem se s ostatními soutěžícími a lehl si na žiněnku. Uběhly zhruba dva dny a ja tam pořád ležel a s nikým ani moc nekomunikoval. Byl jsem pořád ve stresu a neustále jsem čučel do těch kamer, které tam byly opravdu všude. Po nějaké době jsem zkusil otevřít dvěře a ony šly bez problému otevřít. Vyšel jsem ven a pobíhal chodbách televize. Bohužel jsem věděl, že když mě někdo spatří, moje účinkování v soutěži skončí.

Šel jsem vždy jen do kuchyňky, ve které jsem se najedl. Potom jsem se zase vrátil do tělocvičny a tvářil jsem se, jako by se nic nedělo. Tak se to opakovalo nějakou dobu. Vždy mi to prošlo a to mě nenechalo klidným. Produkce si toho musí všimnout, napadlo mne, vždyť jsou všude kamery. Ale nic se nedělo. A nadešlo zúčtování.....

V tomto momentu se můj sen přelil do zmiňované druhé role. Do mne...

V průběhu reality-show k nám poslali nového soutěžícího. Po chvíli jsem poznali syna jednoho z největších sponzorů celé soutěže. Z nikým se moc nebavil a po pár dnech jsem si uvědomil, že vždy, když máme plnit úkol, za který bylo většinou jídlo, zmizel. A tak to šlo pořád. Mělo nadejít zúčotvání a já jsem dostal strach, že půjdu právě já, protože jsem byl celkem nevýrazný tip. Naštvalo mě, že to tomu snobskému parchantovi tak prochází a tušil jsem, že to celé nejspíš vyhraje...

V tomto momentu jsem přestal sen prožívat jako děj, nýbrž jako sled myšlenkových toků, které mi běhaly v hlavě. Byl to vztek, nervozita, ale hlavně neústálý stres z kamer, které mě sledovali při každém pohybu.

Pak mě probudil zvonek budíku.

Bohudík.

Volání do nebes...

Zajímavé... Včera jsem se odhodlával napsat o tom, že přesto že začal prosinec, venku to vypadá jako na jaře. Svítící slunce, obleva, no prostě začátek jara. Ale čas mi nakonec nedovolil dokončit článek. Myšlenka byla stále v mé hlavě a já jsem v duchu klel, protože představa Vánoc na blátě není podle mého gusta. Zničeho nic začalo pršet. No skvělé, napadlo mě, škoda, že za počasí nemůžu nikomu vynadat. Tak jsem aspoň v duchu volal své stížnosti do "nebes".

Za pár chvil se déšť proměnil v sníh a něžilo a sněžilo...

Odpoledne jsem jel na hokej. Čekal jsem na Karla před barákem a pořád hustě sněžilo. Cestou do Vitkovic jsme jeli snad třicítkou, neboť sníh úplně ohromil dopravu. Karel říkal, že v rádiu hlásili, že má sněžit celou noc. A opravdu. Dneska ráno jsem se probudil a venku byla jednotná vrstva nového sněhu. Samozřejmě pořád hustě sněžilo. Až teď kolem deváté si dali tam "nahoře" pauzičku, protože přestalo sypat.

No, snad tem sníh vydrží a my budem prožívat krásné a bílé Vánoce...